První stanování
Ke konci školního roku 2011 mi moje kamarádka nabídla pozvánku na tábor, který pořádá její taťka. Eliška mi tu pozvánku předávala s obrovským nadšením
, už si představovala, jak budeme každé ráno běhat na vodárnu, která byla od chaty kousek, večer sedět u táboráku, hrát hry... Už jsem sice jeden tábor měla, ale i přesto jsem jí slíbila, že pojedu, mamka sice nebyla nadšená, ale nechtěli jsme natěšenou Elišku zklamat
. Druhý den ve škole mi Eliška nabídla, abych si sebou vzala i Sunny, že tam bude i Gábinka a taky a bych vzala i svou sestru Aničku. Ten tábor byl na jejich chatě a byl jen pro známé a přátele, takže to nikomu nevadilo. Byla jsem štěstím bez sebe, že si můžu na tábor vzít to nejmilovanější zvířátko z celého mého života
. Ptala jsem se mamky a ta mi to dovolila.
Prvních 14 dní o prázdninách jsme byli na chatě. Domů jsme se vrátili v pátek večer a já ho strávila tím, že jsem balila moje a věci pro Sunny. Pelech jsem ji nebrala, vzala jsem jí jen teplou deku. V sobotu večer jsme teda vyrazili. Jeli jsme asi 45 minut, cesta byla v pohodě.
Když jsme dorazili, vyndali jsme si kola a věci. Táta nám pomohl postavit stan a potom musel za mamkou zpátky domů. Sunny hned musela všude prolézt a všechno prošmejdit, tak místo toho abych seděla u ohně, tak sem jí vyndavala bodláky a špínu, aby nám nezašpinila spacáky. Spala totiž s náma v té ložničce, jinak by celou dobu škrábala na stan a chtěla by za náma a mohla by ten stan zničit.
Večerka byla v 10. Šla jsem Sunny vyvenčit, samozřejmě šla i Eliška s Gabčou. Budíček byl 7, takže to Sunny v pohodě ydržela a když ne, tak mě prostě vzbudila a já ji pustila na zahradu. Ráno s náma běhala na rozcvičky, to se jí moc líbilo. Eliška měla na zahradě nějaké překážky, tak jsme trénovali. Ze začátku to Sunny moc nešlo, ale pak se rozjela. Před obědem jsme vyráželi na kola, tak jsme psy vyvenčili a zavřeli do chaty, kde si hrály nebo spaly, ale jen vchodových dveří, nahoru nešla ani omylem, pečlivě nás vyčkávala. Po výleťě jsme šli s pejskama na dlouhou procházku, třeba do lesa, nebo na pole, kde byly balíky sena.
Já a Eliška jsme po nich skákali a lezli, ale Sunny s Gabčou tam evylezli, takže jsme je tam vyndavali. Až jednou jsem tam tak seděla a Sunny se rozeběhla a jářikám: "ježiš co to ten pes zase vymejšlí??
" a potom jsem se jen hrozně lekla, protože ten pes stál na mě a já z toho balíku málem spadla!!! říkám:" ty cvoku, co tady děláš?" a ona mě jen lízala a kroutila ocasem a byla šťastná že taky může skákat na balíky. No a le nejlepší to bylo ráno. Takhle spim a najednou slyším štěkot a stan, který byl co nejvíc zadělaný, byl rozeplý!! No nic, spim dál a za chvilku koukám a úplně promočená Sunny je rozvalená mezi náma. Jak mě spatřila, hned se na mě vrhla, olízala mě a vyběhla ven. Vykouknu a Sunny s mojí botou v hubě na mě kouká těma svýma kouzelnýma očima na mě kouká.
No a takhle mě každé ráno budila místo Eliščinýho táty. Ten tábor jsme si moc užili, i Sinny byla moc nadšená, že také vypadla na chvíli z toho hrozného paneláku a vůbec trochu na vzduch, ale jak se říká, všude dobře, doma nejlíp!
